Jovanović: Pořád se chci zlepšovat

B r n o – Hlavní tváří zápasového programu byl pro utkání s Olomoucí Mihailo Jovanović. Pro ty, kteří si program z jakéhokoliv důvodu nemohli obstarat, nyní nabízíme přepis rozhovoru se srbským stoperem.

Mnoho nechybělo, abychom se bavili o pocitu po vstřelení premiérové ligové branky. Jovanovićův gól na Slavii nakonec uznán nebyl, Brno prohrálo a Mihailo se navíc zranil. Sedmadvacetiletý bojovník je ale přesvědčený, že své kvality co nejdřív ukáže.

Mihailo pochází z města Užice, které leží na západě Srbska pod Zlatiborem. Oblast má slavnou partyzánskou minulost, v administrativním regionu žije přibližně sto tisíc obyvatel.

Jaké byly tvé fotbalové začátky?
Začínal jsem v rodné Užici, bylo mi asi devět let. Vydržel jsem tu pak přes dorost až do debutu v mužích. Tehdy se tu hrála druhá liga, pak jsem přestoupil do dalšího tehdy druholigového celku Mladosť Lučani.

Když ti bylo deset, nezažívalo Srbsko zrovna ideální období. Většina lidí u nás si asi nedovede představit, jaké je v takovém věku zažívat válku a nálety.
Samozřejmě, vybavím si nějaké to bombardování. Je to trochu paradoxní, ale tím, že jsem tehdy byl hodně mladý, jsem z toho asi neměl tak zlý pocit. Kdybych byl starší a měl rodinu, bylo by to asi jiné. Trvalo to nějaké tři měsíce, vím, že se tehdy ani nedohrála liga. A pak přišly další navazující problémy, hlavně finanční.

Jak se pak urodil tvůj přesun do Česka?
V Lučani jsem byl tři roky, neprodloužil jsem smlouvu a musel takzvaně čistit papíry, jak se u nás říká. Dohrával jsem tedy ještě půlrok na hostování. Právě tehdy jsem podepsal nového agenta a ten mi řekl, že má pro mě místo stopera v HFK Olomouc, tehdy druholigovém celku. Já nastoupil do přípravy, proti Mattersburgu dal dva góly a vyhrálo se 3:1. Zůstal jsem tu pak až do léta, skončili jsme třetí, ale kvůli finančním problémům se šlo o soutěž níž.

Ligové celky tehdy ještě neměly zájem?
Sigma zájem měla, ale nedopadlo to moc dobře a nakonec jsem skončil v Karviné. Tam byli dobří hráči, kteří prošli ligou, a také ambice. Bohužel se postup zatím nepodařilo dotáhnout, ale těch dvou a půl let tam nelituju.

Nyní v zimě to už bylo jiné?
Zájem mělo víc klubů, pro Brno rozhodlo několik faktorů. Přítelkyně tu sežene práci, je doktorka. Brno hrálo na podzim docela dobře a vysoko. I spoluhráč z Karviné Honza Sedlák, který z Brna hostuje, mi Zbrojovku mohl jen doporučit.

Už jsi prozradil, že jste s Honzou velcí kamarádi. Zůstali jste v kontaktu?
Pořád si píšeme, psal mi i před zápasem na Slavii, že přeje hodně štěstí. Bydleli jsme spolu půl roku, jemu se dařilo, odehrál patnáct zápasů. Tím, že hrál defenzivního záložníka, jsme spolupracovali i na hřišti.

Bohužel, hodně štěstí jsi na Slavii zrovna nezažil. Zranění, neuznaný gól…
A navíc porážka, dva góly po standardkách. Je to tak. Asi by se dalo říct smůla, ale mám tu smlouvu ještě na dva a půl roku. Věřím, že za tu dobu dostanu možnost se ukázat, teď se chci co nejdřív uzdravit.

Dohrávat s takovým zraněním takřka celý zápas, to je skoro na metál. Neuvažoval jsi o vystřídání?
Stalo se to někdy po patnácti, dvaceti minutách, první poločas jsem to trošičku cítil. V tom druhém to začalo opravdu hodně bolet, ale zápasový adrenalin to asi přebil. Doufal jsem, že to nebude nic vážného, bohužel vyšetření ukázalo, že se jedná o zlomeninu. Za tři týdny mám rentgen, to neurychlím, ale věřím, že pak už to půjde rychle.

Zvládneš po jednom zápase porovnat obě soutěže, druhou a první ligu?
Je to ještě poměrně brzy, ale už teď rozdíly vidím. Soutěž vypadá fotbalověji, je lepší atmosféra, větší zájem fanoušků i médií. I fotbal je tak trochu o krok dopředu. Ale v Karviné jsme také měli kvalitní tým a dobré spoluhráče. Teď se musím hlavně snažit, abych se pořád fotbalově zlepšoval.

Když na chvilku opustíme fotbal, jak proběhlo seznámení s Brnem? A se spoluhráči?
Naprosto bez problémů. Bydlíme přímo v centru, v bytě po brankáři Hladkém. I přítelkyně už tu je. V kabině je to také v pohodě, jsou tu dobří kluci, jsou v pořádku. Na soustředění jsem bydlel s Martinem Doležalem, s tím si povídám hodně. Dál pak třeba s Lacim, Radkem Buchtou – prostě můj ročník.

Na soustředění jste narazili i na srbský Voždovac, po utkání sis s některými hráči soupeře dlouho vykládal. Jednalo se o někoho známého?
Ano, pár kluků znám. Jeden z nich pochází také z Užice. Aktuálně je to poměrně stabilní klub, jsou v něm zkušení hráči a myslím, že svou kvalitu ukázali, i když je lidé tady třeba tolik neznají.

Co ostatní kluby? Fandíš třeba některému z bělehradských gigantů?
Fandím Partizanu, ale nejsem nijak velký fanoušek. Spíš jsem hodně přál rodné Užici, když hrála nejvyšší soutěž. Co se Partizanu týče, prožívám spíš basketbal.

Jaká je v Srbsku atmosféra na zápasech? Hlavně ty prestižnější bitvy, to je pro našince až nepředstavitelný rachot.
Na velkých zápasech je to parádní. Hlavně v Bělehradě lidi fotbalem žijí, když se hraje derby, neřeší se nic jiného. Ale musím říct, že se mi líbilo i teď na Slavii. Jejich fanoušci jsou dobří a naši taky, překvapilo mě, kolik jich dojelo. Byli taky super.

O domácí premiéru vinou zranění přijdeš, dojdeš alespoň jako divák?
Budu na tribuně, samozřejmě. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat, i když vím, že stadion ještě nebude hotový. Doufám, že vyhrajeme a začneme pomaličku střádat bodíky.

Jak je na tom celkově srbský fotbal? Reprezentaci se i přes nabitý kádr nedaří, může to být tím, že velké hvězdy minulosti zůstávají často v cizině? Ať už Mijatović, Mihajlović…
Je pravda, že dřív se hráči vraceli, teď tolik ne. Zůstávají v Realu, Miláně, Stanković zůstal v Interu, Stojković je v Japonsku. U reprezentace mi jako hlavní problém přijde, že nefunguje tým. Hráči nebojují tak, jako v klubech. Individuální kvalita je, ale týmová hra není v pořádku. Bohužel poslední kvalifikace podle toho dopadla. I trenérů se poslední roky vystřídalo hodně.

A co liga? Jakou ta má kvalitu?
Myslím, že srbská Superliga je docela kvalitní soutěž. Problémem je, že peníze často nechodí včas, což je pro hráče s rodinami docela komplikace. Nemají takovou jistotu.

Díky a ať se daří!