Kustod Havlíček: Nejsladší vítězný pokřik? Asi ten v Jihlavě

B r n o - Ještě dlouho po posledním podzimním utkání úřaduje v kabině, kam se před zahájením přípravy zase vrací. Kustod Jirka Havlíček, který ve Zbrojovce slouží pátým rokem, si přes svátky mnoho volna neužije.

Havlíček nastoupil do kabiny Zbrojovky v létě 2013. Za tu dobu zažil pět trenérů - a co se hráčů týče, ty by dokázal spočítat jen stěží. Z doby, kdy Jirka poprvé vkročil na Srbskou, zůstali v týmu jen dva. Nejen o tom byla řeč v dnešním rozhovoru.

Hráčům skončila sezona krátce po utkání se Zlínem, jak jsi na tom ty?
Jakmile se hráči rozešli na dovolenou, bylo potřeba trošku v kabině poklidit, opravit, co bylo potřeba, dát vše do pořádku ve spolupráci s technickým úsekem. Jsou to takové ty drobné věci, na které v probíhající sezoně a při koloběhu tréninků není čas. Zkrátka dát vše dohromady, aby se v kabině a v mé kanceláři dalo dalších půl roku fungovat.

Bývá ovšem pravidlem, že v době pauzy projde kabina jednou za čas i radikálnější proměnou. A letošek není výjimkou, že?
Není, kabina se letos maluje. Půjde do klubových barev. Nesmí samozřejmě být úplně tmavá, ale chceme, aby získala trošku tvář a aby bylo více poznat, že jde o kabinu Zbrojovky. To bychom rádi doplnili i výzdobou, historickými fotkami a tak dále.

A zbyde čas i na dovolenou?
Na něco menšího určitě. Jen tak navštívit rodinu a trochu si odpočinout na Vysočině.

Kdy plánuješ nastoupit do plného provozu?
V kabině se určitě budu muset pohybovat i mezi svátky, pomalu si chystat vše potřebné. Prvního ledna se pak musím trochu probrat po silvestrovském večírku (smích). Bude zapotřebí vše připravit pro kluky, kteří nastupují třetího.

V přípravě budete pendlovat na trase Medlánky - TCM, bude to logisticky hodně náročné?
Ještě k tomu budeme hrát zápasy na VUT, takže to náročnější bude - ale nepůjde o nic, co bychom už nezažili. Neměl by to být problém. V minulosti jsme už trénovali v TCM třeba dvakrát denně a mezitím přejížděli na Srbskou, to bylo při plném provozu složitější.

Vítá realizační tým, že se při trénincích vyhne areálu VUT, kde zima opravdu zalézala za nehty?
Pro nás i pro hráče to asi bude příjemnější. Možná ještě důležitější je, že v Medlánkách je malinko lepší tráva. I když zdejší hřiště je o něco menší.

Každý půlrok se v kabině pravidelně objevují nové tváře, co to znamená pro kustoda?
Vždycky to záleží na povaze toho daného klučiny, je to individuální. Vesměs tu ale nebyl žádný sígr, vyjít se dá s každým. Většinou trvá dva, tři dny, než dáme dohromady, co mu sedí za velikosti, než se to pak všechno nechá očíslovat. Většinou se snažím, abych měl vše v kupě do soustředění. Než odletíme do Turecka, mám zhruba měsíc na doladění.

Pak ovšem přichází další palčivý problém - jak zabalit bedny, aby se vešly do váhového limitu pro let.
To v podstatě nejde, vždy jej mírně překročíme. Záleží na řadě věcí, třeba na tom, v jakých hrajeme dresech a jestli vezu jednu, nebo dvě sady. Když dvě, nepoberu toho tolik. Proto už vyhlížím soupeře (smích). Vždy, když se zápasy pro tohle období ladí, snaží se lidé z vedení domluvit, abychom hráli v červených. Ne vždy to ale jde. V létě tyhle starosti odpadají.

V kabině se prostřídala i řada zahraničních hráčů, jak jsi na tom aktuálně s angličtinou? Zlepšuje se?
Musím říct, že ano. Obzvlášť teď to bylo poměrně náročné, zahraničních hráčů tu je celkem dost a třeba kolem Francise Koného bylo po udělení ceny FIFA hodně rušno. Hodně věcí bylo potřeba domluvit. Já měl angličtinu snad rok na střední, ale od té doby je všude okolo a díky zahraničním klukům se do toho dostávám.

A jak naopak hráči zvládají taje češtiny?
Třeba Tadas Kijanskas uměl docela slušně polsky a díky tomu pro něj čeština zase tak složitá není. Chico Gomes se chytá hodně rychle. Celkově zapadl skvěle do party, kabina ho vzala v pohodě. Kluci většinou anglicky umí a bariéra není tak strašná, ale on se opravdu hodně snaží mluvit česky a to kluci samozřejmě vnímají pozitivně. Klobouk dolů před ním. Francis je tu už nějaký čas. Ne že by mluvil excelentně, ale rozumí dobře. Alvin se učí pomaleji, umí hlavně pár sprostých slov (smích). A takový Jovi, ten uměl perfektně česky, už když do Brna přišel.

A co mladí kluci, jak zapadli do kabiny oni?
Bez problémů. Někteří toho tolik nenamluví, někteří jsou sebevědomější. Uvědomují si ale, že jsou mladí a že tomu odpovídá jejich role, třeba při nošení věcí. Takový Dominik Janošek nemá problém sám přijít, zeptat se, jestli není něco potřeba, případně to s dalšími hráči okamžitě řešit.

Určitým paradoxem byl v tomhle ohledu Milan Lutonský. Hráč, který odehrál přes sto ligových zápasů, patřil rok za rokem stále do té skupinky nejmladších hráčů. Jak je to letos?
Letos právě z té sestavy konečně po letech vypadl (smích). Na začátku sezony jsme si z toho dělali srandu. Je pravda, že za celou tu dobu, co tu jsem, byl pořád nejmladší, i když zápasů měl víc a víc.

Luty je aktuálně služebně nejstarším hráčem. A jedním z mála hráčů, kteří v kabině byli při tvém nástupu do Zbrojovky.
Taky jsme se o tom nedávno bavili. Když jsem nastoupil, byl tu ze současného kádru on a Michal Škoda, který ale mezitím párkrát hostoval. Když počítáme i užší realizační tým, je služebně nejstarší Dub (masér Petr Doubrava - pozn. red.), Luty, já, a pak už asi Dušan Melichárek a Radek Buchta, kteří přišli v zimě 2015. Radek je ale taky trochu jiný případ, protože tu působil ještě před mým příchodem a pak odešel do Znojma. A samozřejmě tu v tom roce 2013 byli i mladí kluci, byť ne v áčku - Kuba Přichystal, Kuba Šural a další. Třeba Laďa Krejčí tou dobou hrál asi v U12 (úsměv). Každopádně za poslední dva roky se kabina hodně obměnila.

V letošní sezoně jsi k mnoha povinnostem přibral ještě hlavní roli při vítězném pokřiku. Jak k tomu došlo?
Před sezonou za mnou přišla rada starších, že budu rozeřvávat já. Neměl jsem s tím problém, jen bohužel těch výher nebylo tolik, aby to bylo úplně dokonalé.

Který z těch čtyř pokřiků byl nejemotivnější?
Svou váhu má samozřejmě výhra se Spartou, navíc byla první. Ale nejsladší byl asi triumf v Jihlavě, kde jsme do té doby nebodovali. Člověk si toho pak víc váží. Na druhou stranu jsem před zápasem našel někde trenérovu statistiku v Jihlavě a říkal jsem mu, že je to přece jasné. Kdy jindy, když ne teď (smích).

Díky za rozhovor a ať se daří!