pátek 20.7.2012 | Redakce

FOTO: Brněnští fotbalisté našli v Rakousku pohodu

Na osm dní se stalo druhým domovem fotbalistů Zbrojovky rakouské městečko Heiligenkreuz, ležící nedaleko maďarských hranic. Právě tady ladí formu na nadcházející boje v Gambrinus lize.

Do Heiligenkreuzu je to z Brna přibližně 300 kilometrů. Maďarsko je odtud coby kamenem dohodil a jen o kousek dál je i slovinská hranice. Cesta je sice zdlouhavá, ovšem krásná příroda v okolí a výhled na Alpy určitě pár hodin strávených v autobuse bohatě vyvážily. A při kvalitě rakouských silnic je cestování vlastně celkem příjemné.

Mužstvo je ubytováno v sympatickém hotýlku Gasthof Pummer, který sice není nijak zvlášť luxusní, ale kuchyně je zde skvělá. Jídelníček týmu je samozřejmě přizpůsoben stravě profesionálního sportovce. Jsou tu švédské stoly a poměrně pestrá nabídka. Nechybí těstoviny, ryby, spousta zeleniny, během týdne se dostane ke slovu také vepřové nebo hovězí. A po zápasové výhře je povoleno i malé pivo. „Vaří tady opravdu výborně. Až mám strach, abych po návratu domů nevážil o pět kilo víc,“ obává se naoko brankář Martin Doležal.

Jenže z nadváhy určitě mít strach nemusí. O to se už postarají trenéři, kteří dávají hráčům pořádně do těla. Většinou se trénuje dvoufázově plus regenerace, bazén a ve čtvrtek přibyla i návštěva nedalekých lázní kousek za maďarskou hranicí. Pokud se hraje odpoledne zápas, tak je pochopitelně pouze dopolední trénink. „Vážíme si toho, že můžeme být na zahraničním soustředění. Ubytování je v pohodě, můžeme si zahrát s kvalitními soupeři, které neznáme. A výhodou je, že nás tady soupeři v Gambrinus lize nemohou sledovat,“ připomíná další výhodu kapitán Petr Švancara.

A má pravdu. I kdyby se chtěli pozorovatelé vypravit do Rakouska na výzvědy, měli by to složité. Každý zápas se totiž hraje na jiném místě, které se většinou mění operativně téměř na poslední chvíli. Stejně jako soupeři. To platí například o sobotním posledním duelu zbrojováků. Ten měli původně sehrát s Wislou Krakov, poté s Hapoelem Tel Aviv a nakonec by to měl být OFK Bělehrad. „To bývá u takových soustředění běžné. Ale vždy se nějaké řešení najde. Je tu v okolí dost týmů. Například ve stejném hotelu jako Zbrojovka je ubytována i Karviná, o víkendu ji tady vystřídá Jihlava. Má to tu výhodu, že je to na úrovni a zároveň cenově dostupné, srovnatelné třeba se Slovenskem,“ tvrdí Jiří Mika, který celé soustředění pro brněnské fotbalisty zajišťuje. Sám je hráčský agent, ale také reprezentant společnosti Libero, kterou mimochodem vlastní Kenny Moyes, bratr slavného trenéra anglického Evertonu.

Kromě velice slušných výkonů týmu v obou dosavadních zápasech se Slavijí Sarajevo a Kaposvárem je potěšitelný i fakt, že se zatím nikdo vážněji nezranil. Nejhorší úraz si přivodil kustod Luboš Maršálek, když si ošklivě narazil předloktí při kuriozním nočním pádu z postele. Na druhém místě je pak Petr Švancara, jehož při sledování duelu s Kaposvárem trefil do zad ostrý forehand z vedlejšího tenisového kurtu.

Jak už to u takových soustředění bývá, tak kromě tréninků a rehabilitace není moc prostoru na nějakou turistiku, většinu volného času tráví hráči na hotelu. „Většinou se zabavíme s notebookem, my na pokoji s Pašou máme třeba ještě playstation, schází se tu také partička na poker. A často se sejdeme u někoho na pokoji a ve větším počtu sledujeme nějaký film. Těch tady máme zásobu na několik soustředění,“ prozrazuje mimofotbalovou náplň Luděk Pernica.

V Heiligenkreuzu budou zbrojováci ještě do neděle a pak mají necelý týden na doladění ligové formy v Brně. „Už se všichni na ligu neskutečně těšíme. A na Slovácku bude podle mě vyprodáno, takže pro některé naše kluky to bude skvělý start v nejvyšší soutěži. O nějakých cílech pro sezonu bych nerad mluvil, protože to se tady v minulosti moc neosvědčilo. Mám z nás ale dobrý pocit, postupně jde forma nahoru.“ zůstává optimistou Petr Švancara, který by měl i v nadcházející sezoně nosit kapitánskou pásku.

Mírným optimismem se dokonce nakazil i velice náročný trenér Petr Čuhel. „My chceme zůstat skromní. Méně mluvit a víc makat na hřišti, tak jako to bylo na jaře. Musím ale uznat, že s přístupem hráčů můžu být zatím spokojený. Potešilo mě , že trénují se stoprocentním nasazením. To je základ, na nasazení a soudržnosti celého týmu chceme stavět,“ dodává Čuhel, který se právě o soudržnost mužstva nemusí obávat. To jasně potvrzuje i pozitivní atmosféra během soustředění v Rakousku.