Loučící se trenér Kotal: Závěr nám vyšel fantasticky, nic lepšího nás potkat nemohlo

B r n o - 83 zápasů... To už je pořádná porce. Začala to prohra na Dukle 1:2, ukončila výhra v Ostravě 2:1. Právě tento duel uzavřel jednu úctyhodnou kapitolu brněnské historie - angažmá trenéra Václava Kotala.

Ten přišel do Brna spolu s Michalem Šmardou v září 2013, v počtu odkoučovaných duelů je třetím nejpilnějším koučem od vzniku samostatné soutěže. Před ním jsou jen legendy Večeřa a Uličný. Nebylo pochopitelně myslitelné tuto kapitolu ukončit bez bilancujícího rozhovoru - nejen o uplynulé sezoně, ale o celých třech letech. A aby toho nebylo málo, nabízíme vám nyní i rozhovor, který jsme s Václavem Kotalem pořídili pro zápasový bulletin na Jihlavu a Spartu. V něm se věnujeme více Kotalově hráčské a trenérské minulosti.

Co se vám honí hlavou během posledních dnů na Srbské?
Teď už nic, to proběhlo hlavně při utkání se Spartou. Závěr ligy se nám povedl fantasticky, vyhráli jsme se Spartou i na Baníku. Nic moc lepšího nás nemohlo potkat, a to se dá vztáhnout i na sezonu jako celek. V týmu je dobrá nálada, máme na programu tři dny regenerace v báječném komplexu Maximus a pak dovolenou.

Jak byste krátce zhodnotil ty tři roky na brněnské lavičce?
Těší nás pochopitelně hlavně poslední rok. Doma jsme porazili všechny týmy, které jsou v tabulce nad námi, s výjimkou remízy s Mladé Boleslaví. Porazili jsme Spartu i Plzeň, skončili v horní polovině tabulky.

Jedná se o nejpovedenější sezonu ve vaší kariéře?
Jako celek asi ano. V Jablonci jsme byli po podzimu druzí, pak bohužel došlo k prodeji Lafaty a Kovaříka, což mělo na tým vliv. Krátce po našem odvolání Jablonec ale vyhrál pohár, to byla taková náplast, na níž máme nějakou zásluhu. Z hlediska vývoje byla ale rozhodně nejlepší letošní sezona. Když jsme do Brna přicházeli, byla Zbrojovka na sestup, po třech letech je ovšem v horní polovině tabulky.

Řadíte výše výhru s Plzní, nebo se Spartou?
Oba zápasy byly úžasné. Sparta to vše zakončovala, Plzeň jsme tehdy na podzim porazili na dlouhou dobu jako poslední. Sám trenér Krejčí teď někde zmiňoval, že to pro ně byla facka a i díky ní mají titul. Takže jsme je k titulu tak trochu nasměrovali, což mne těší. I když jakožto bývalý Sparťan bych titul samozřejmě přál spíše Spartě (smích).

Jaké jsou podle vás příčiny vydařené sezony?
Podle mého soudu byl rozhodující příchod Jakuba Řezníčka. Tím jsme získali kvalitní osu týmu – gólman Melichárek, obránce Košťál, v záloze Zavadil, než se zranil – a právě Řezníček. Při zranění Zavadila byl naštěstí už fit Zoubele, který měl výbornou přípravu, ale po ní se znovu smolně zranil. K těm hráčům se přidávali další, ať už Škoda, nebo na jaře Hyčka, ten vstřelil z pozice obránce čtyři branky. Fungovala i kabina, hráči pracovali tak, jak jsme chtěli, neměli jsme žádné problémy s morálkou. I to je důležité. Vše si zkrátka sedlo – realizační tým, hráči i vedení klubu, vše fungovalo.

Přitom ještě na podzim tým doma inkasoval dva tvrdé direkty – od prohry s Teplicemi zde ale neprohrál.
Ty prohry vyplynuly z faktu, že jsme v obou zápasech rychle inkasovali. Nám příliš nevyhovovalo hrát do zabezpečené obrany, spíše nám seděli ofenzivnější soupeři. Ale sedl si hlavně tým, hráči si navzájem pomáhali. Každý udělá chybu, důležité je ale chybujícího hráče zastoupit, pomoci mu, protože on zase jindy pomůže vám.

Projevila se nějak i dlouhodobá práce realizačního týmu? Přece jen v tuzemských podmínkách vydržet na lavičce skoro tři roky, to je bráno jako úspěch.
Progres v mužstvu byl. Postupně se doplňovalo. Letos jsem avizoval, že nechci hráče na hostování bez opce, to mi přišlo kontraproduktivní. Vždy je lepší mít v sestavě Brňáky, vaše hráče – vezměte si, jak takoví hráči jako Lutonský a další vnímají, když místo nich hrají hostující hráči, kteří z Brna odejdou, aniž by z toho Brno nějak profitovalo. A právě Lutonský letos hrál dobře, hlavně začátek měl výborný. Škoda po návratu ožil, se sedmi góly je druhým nejlepším střelcem, o Hyčkovi už byla řeč. Hráči potřebují důvěru a delší čas, aby si vše sedlo. Pořád si myslím, že z Brna jakožto druhého největšího města by hráči měli chodit na hostování jinam, ne naopak. Jsem proto rád, že letos se nám dařilo umístit mladé hráče do špičkových týmů druhé ligy. Ti se teď mohou vrátit a uvidíme, zda už budou mít dost zkušeností. Zkušenosti jsou základ, přechod z juniorky do prvního mužstva je hodně náročný a okamžitě jej zvládnou jen ti nejlepší.

Který z hráčů vás letos nejvíc překvapil?
Lojzík Hyčka. Když odcházel, cítil, že není tolik využíván a nedostává šance. Po půl roce jsme jej oslovili, chtěl se vrátit a jeho výkony nakonec ukázaly, že to byl správný tah.

Troufnete si na prognózy ohledně návratu Pavla Zavadila?
Na prognostiku já moc nejsem. Hlavní je zdravotní stav, pokud bude Pavel zdravý, může se vrátit. V jeho letech všechna zranění prožíváte jinak. Kondici získáte, ale chuť, to je složitější a na tom bude záležet.

Kam se podle vás může Zbrojovka posouvat?
Vždy záleží na politice klubu. My letos skončili vysoko, když se podíváte na výše postavené týmy, mají v kádrech obrovskou kvalitu. A ta je o dalších investicích. A navíc si vše musí sednout, koupě hráče ještě automaticky neznamená zlepšení.

Myslíte, že se za poslední roky změnilo i vnímání klubu mezi fanoušky?
Jsem o tom přesvědčený. Kromě zápasů se Spartou a Plzní byl pro mne nejkrásnějším zážitkem duel s Bohemkou. Diváci nás povzbuzovali neskutečně, skandování pod novou střechou bylo fantasticky slyšet, kluky to vyhecovalo. Mělo to výbornou úroveň, všichni byli spokojení. V tomto ohledu rekonstrukce stadionu určitě pomohla.

Můžete prozradit, co vás nyní čeká?
Konkrétní nebudu, to až po podpisu smlouvy. K tomu by mělo dojít příští týden, už jsem rozhodnutý. Jsem rád, že jsem to rozhodnutí učinil, protože cítím, že si potřebuji na nějakou dobu odpočinout. Pokud dojde k podpisu, budu mít pak měsíc dovolenou a to je přesně to, co potřebuji. Těším se na kamarády, které jsem neměl možnost tolik vídat. Kolo, tenis – nejlepší relaxací je pohyb (úsměv).

Fotbal také vysadíte?
To ne, zápasy samozřejmě sledovat budu.

Utkvěla vám za uplynulé tři roky významněji v paměti nějaká část Brna?
Abych řekl pravdu, tak kromě bytu a stadionu jsem nikde moc nebyl. Centrum jsem navštívil tak třikrát. Pracovali jsme na stadionu, domů se jeli vyspat a ráno zase v kanceláři. Necítil jsem moc potřebu někde chodit po městě. Jen u toho slavného koně jsme se jednou byli vyfotit, chtěli jsme se podívat, jak vypadá (úsměv).

Podle mnohých jsou tři roky u jednoho mužstva pro trenéra tak akorát. Souhlasíte?
Je to individuální, takový Luboš Kozel byl v Dukle snad sedm let. Vždy záleží na progresu, jestli cítíte, že máte mužstvu stále co dát. Pořád je co zlepšovat, ale je otázka, zda to akceptují i hráči. U nich je dnes často problém, že nemají moc snahu a vůli se zlepšovat, pracovat na sobě, studovat informace o jiných týmech a hráčích. Přijít za trenérem s otázkou, co a jak zlepšit. To mi hodně chybí. Jsou ale hráči, kteří to dělají, a na nich je pak progres znát.

Co říkáte na postup "vašeho" Hradce do ligy?
Jsem pochopitelně rád. Už jen proto, že podle mých zpráv by se tam měl vracet Míša Šmarda, a vrátí se tak do ligového týmu (úsměv). Konkrétní pozici ale neprozradím.

Poslední otázka – není vám přece jen líto, že Brno opouštíte po takovém závěru sezony?
Není, už jsem říkal minule, že pro trenéra je nejlepší odejít právě v takový moment, kdy se daří.

Tak ať se daří i nadále! Díky za rozhovor!