Už se mi z toho vysedávání na lavičce zadíraly třísky, vzpomíná s úsměvem zbrojovácký mistr Klimeš

Už se mi z toho vysedávání na lavičce zadíraly třísky, vzpomíná s úsměvem zbrojovácký mistr Klimeš

V první lize odkopal Jan Klimeš přes dvě stovky zápasů, vstřelil pět gólů. Bezpochyby největším úspěchem řízného obránce je mistrovský titul z roku 1978, který s Brnem vybojoval. Jednasedmdesátiletý muž si během letní pauzy udělal čas na rozhovor pro naše stránky, ve kterém rozebíral minulost i současnost.

Populární Žanek, jak se brněnskému baviči přezdívá, se během rozhovoru pořádně rozpovídal. Řeč byla o jeho fotbalové i trenérské kariéře, některých jeho historkách, ale také o současném fotbale. Sezení s ním zabralo bezmála hodinu, avšak stálo za to.

Jan Klimeš se narodil v roce 1944 v Brně. S fotbalem začal v Králově Poli, za které hrál kromě fotbalu i hokej. Když dostal dva povolávací rozkazy, přičemž jeden byl fotbalový a druhý hokejový, musel se rozhodnout. "Zvítězil fotbal, takže jsem se stěhoval do Prahy na Duklu," začal s povídáním. "Na Julisce byla tehdy velká konkurence a já se do základu neposadil. Můj první zápas v první lize přišel až v dresu Košic, to se psal rok 1966," pátrá v paměti.

Na východě Slovenska vydržel jednu sezónu, poté se stěhoval na Moravu. "V Košicích to nebylo špatné, ale chyběla mi rodina, tak jsem po roce přestoupil do tehdejšího Gottwaldova. Na tohle angažmá vzpomínám rád. Tuším, že to byl rok 1970, když jsme ve finále celostátního poháru porazili Slovan Bratislava." Slovan byl tehdy pojem, rok předtím zdolal Barcelonu v památném finále Poháru vítězů pohárů, jako první (a poslední) československý tým dobyl některou z nejcennějších trofejí.

Sedm let se sladkou tečkou na konci

Pak už následoval návrat na rodnou hroudu. "Gottwaldov za rok sestoupil a o mě se začala přetahovat mužstva z první ligy. Mohl jsem jít do Slavie, kde působil můj bratr Zdeněk, nakonec jsem ale zamířil do Zbrojovky, která tenkrát přijala mé podmínky a já se tak vrátil domů," povídal. "První sezóna nebyla jednoduchá, dostali jsme šestku v Žilině, v Trnavě dokonce sedmičku. Brno bylo v lize nováček, což si uvědomovali i diváci. Při domácí remíze 3:3 s Duklou nám tleskaly plné Lužánky vestoje."

Na otázku, jak vnímal atmosféru, která v sedmdesátých letech v Brně byla, odpověděl následovně. "Tenkrát to byl boom. Stadion doslova praskal. Fandové kolikrát seskakovali na atletickou dráhu, za branou borců i na kopci nad stadionem bylo plno. Úplně normální bylo, že rozhodčí zahajoval utkání s půlhodinovým zpožděním, než se situace na tribunách uklidnila. Lidé v té době prostě žili fotbalem," povídá s úsměvem.

V první sezóně se nováček udržel. "V roce 1972 převzal mužstvo trenér Havránek, který byl přísný a tvrdý. Naučil hráče i funkcionáře pracovat a byl spravedlivý. Do Brna přišel s vizí, kterou začal naplňovat hned od začátku. Začal budovat tým, který o pár let později získal titul." Ještě před zmiňovaným prvenstvím do Brna přišel trenér Josef Masopust, se kterým už Jan Klimeš tak dobré vztahy neměl. "Jako hráče jsem ho strašně uznával. Dokonce jsem se s ním jednou potkal na hřišti, když jsem hrál za Košice. Byl to zkrátka pan fotbalista. Když nás pak trénoval, už to bylo horší, nepadli jsme si tolik do oka."

"V mistrovské sezóně jsem odehrál celý podzim, na jaře už jsem ale nastupoval spíše sporadicky. Po jarní prohře v Košicích říkám Kroupovi, že si musím koupit kožený kalhoty, abych si od té lavičky nezadřel třísky do zadnice," smála se brněnská legenda. V posledním zápase sezóny, když už bylo o mistrovi rozhodnuto, hrála Zbrojovka za Lužánkami s Duklou Praha. Navíc bylo jasné, že Klimeš v klubu končí. "Celý stadion skandoval moje jméno, ale mě trenér poslal na hřiště až půlhodiny před koncem. Za stavu 0:1 jsme kopali penaltu. Tak jsem si vzal balón, abych se s domácím publikem rozloučil gólem, jenže Masopust na mě zakřičel, že to kopne Kroupa. Hádej, jak to dopadlo. Tyčka, tyčka a míč šel ven. Potom večer jsem to trenérovi řekl, že kdyby to nechal na mně, tak je to jasnej gól, ale už je to historie," pousmál se. "Na fanoušcích se mi také líbilo, že i přes prohru náš výkon dokázali ocenit. Právě kvůli nim mě mrzí, že jsme ten poslední zápas podcenili," dodal smutně.

Jaké to vůbec je, když jdete na hřiště a za zády máte padesátitisícový kotel? To si dnes už málokdo dovede představit. "Troufnu si říct, že mě tady lidé měli rádi. Když jsem nastupoval, tak jsem je vždycky pozdravil a spíš si to užíval," odmítl Klimeš, že by třeba trpěl trémou.

Sám hráč nejen během brněnského angažmá také proslul spoustou historek. Například, když mu jeho spolubydlící a velký kamarád přibalil do tašky malý dárek. "Po utkání v Košicích jsme měli kopačky a dresy nasáklé vodou. Když jsem byl ve sprše, Kroupa mi do tašky přibalil cihlu. Bylo mi divné, že ta taška je tak těžká, ale neřešil jsem to. V Brně na nádraží jsem se do tašky podíval a cihlu jsem se slovním doprovodem po Kroupovi hodil. Nebo když jsem na Vysočině vzteky vyhodil vestu se závažím z okna. Myslel jsem, že už to nebudeme potřebovat, ale mýlil jsem se. Na odpoledním tréninku jsem pak běhal ze všech nejrychleji, protože jsem všechno závaží nenašel, tak jsem měl ve vestě nacpané šišky," vzpomíná na legrácky, které během své kariéry zažil.

O pár kilometrů dál a o soutěž níž

V létě se Klimeš rozhodoval, co bude dál. "Přemýšlel jsem, zda jít do Popradu, kde jsem dostal zajímavou nabídku, ale nakonec jsem se rozhodl pomoci Krpoli v druhé lize. Vrátil jsem se tak na stadion v Srbské ulici, kde jsem prakticky vyrostl," vysvětloval. O obrovské popularitě svědčí jedna kuriozita. "Na můj první zápas přišlo 3500 lidí, což do té doby v životě na Srbské nebylo," upozornil.

"Proto jsem vycítil šanci a uzavřel sázku s předsedou klubu. Říkám mu, Miro, uděláme dohodu. Pokud přijde víc než tisíc diváků, dáš mi za každýho člověka korunu," líčil s lišáckým úsměvem. "Proto se vždycky trenér divil, proč se zajímám o počet diváků. Po podzimu jsme byli čtvrtí a průměrná návštěvnost byla skoro čtyři tisíce. Předseda mi tu sázku potom zrušil, protože bych prý byl moc bohatý. Ale za ten podzim jsme si vydělal opravdu hodně, takže jsem vůbec nelitoval, že jsem nešel za velké peníze někam do Tater," culil se. Velkou výhodu také představovaly hrací dny obou brněnských klubů. "My jsme hráli v sobotu, Zbrojovka v neděli, takže jsme se s klukama takto navštěvovali," dodal ke svému posledním působišti u nás.

Ne ovšem poslednímu působišti celkově. Klimeš jako vítěz ligy i poháru obdržel "na stará kolena" povolení hrát za hranicemi. Přestoupil do Vídně, kde postupně vystřídal tři místní kluby. "Hrál jsem za Slovan Vídeň, Helfort a Wacker Vídeň. Ve Slovanu jsem potkal například brankáře Vencla, Adamce nebo Juraje Sýkoru," vyjmenovává další slovutné hráče. "Těsně před revolucí jsem dělal hrajícího trenéra v lázeňském městečku Laa an der Thaya, kde jsem byl na pozvání starosty u slavnostního stříhání drátů," chlubil se, jaké pocty se mu dostalo.

Nezapomenutelný kousek

Jako defenzivní hráč se Klimeš během své dlouhé kariéry do zakončení příliš nedostával. V nejvyšší soutěži vstřelil pět branek, většinu z nich si nevybaví. V paměti mu však přeci jeden zásah utkvěl. "Kdysi dávno jsem dal v dresu Gottwaldova mému kamarádovi Jirkovi Sedláčkovi gól z půlky hřiště. Ještě jsem na něj zavolal, Sedli, ty máš hymnu? Stál tam totiž jak přibitej, a pak se hrozně divil, že mu to tam spadlo," komentuje svoji nejpovedenější branku.

Současnost a Lužánky

Jan Klimeš v současnosti funguje jako skaut ve společnosti Nehoda Sport. "Mám v popisu práce Zbrojovku sledovat. V první řadě jsem rád, že je v Brně první liga." Jednasedmdesátiletý muž si poslední dobou vysloužil nálepku kritika současné Zbrojovky, on sám však celou situaci komentuje následovně: "Nechtěl bych, aby všichni moji kritiku brali tak, že chci klubu škodit. Zbrojovku mám rád, a jen vyjadřuji svoje názory," potěšil pěkným gestem. "Hrát třeba v první pětce by bylo krásné, ale je potřeba vzít v potaz, že brněnský klub nemá v současnosti takové finanční možnosti, aby konkuroval Plzni nebo Jablonci. V poslední době bych třeba ocenil příchod Melichárka, Košťála, nebo Zavadila."

Jedna z posledních otázek se týkala stavby moderního stánku za Lužánkami. "Stavět nový stadion má v Brně určitě velký význam. Pokud by se klubu dařilo, chytlo by to diváka za srdce a začal by zase chodit. Přál bych mladým Brňákům, aby tu vyrostl nový stadion a chodilo tolik lidí, jako kdysi na nás," netají.

Vítá tak i Švancarovu benefici, konanou právě dnes na posvátném místě. "Pokud se akci povede uspořádat a nic se nepokazí, bude to velké. Samozřejmě si přeji, ať se to vydaří. Nemyslím si, že by tento zápas byl hlavním hybatelem rekonstrukce, k tomu je zapotřebí více podnětů, každopádně nápad je to skvělý a může případné kroky alespoň trošku popohnat," zakončil naše povídání Klimeš.

další články

U13: Šest gólů a výhra na Sigmě!
Mládež
28.03.2024 | Martin Lísal

U13: Šest gólů a výhra na Sigmě!

O l o m o u c - Mladší žáci Zbrojovky (U13) zůstávají ve finálové nadstavbě i po třech kolech...
U12: Zbrojovka v Olomouci bez bodů
Mládež
28.03.2024 | Martin Lísal

U12: Zbrojovka v Olomouci bez bodů

O l o m o u c - Mladší žáci Zbrojovky (U12) podlehli ve třetím utkání nadstavby na hřišti Olomouce...
U17: Těsná prohra s Pardubicemi
Mládež
28.03.2024 | Martin Lísal

U17: Těsná prohra s Pardubicemi

B r n o - Také dorostenci kategorie U17 se před Pardubicemi nakonec museli sklonit. V atraktivním...