Poslední šance? Tak nepřemýšlím, chci se co nejlépe připravit na jaro, říká srbský útočník

Kdo viděl ve dvou přípravných zápasech na hrotu útoku Zbrojovky Miroslava Markoviče, musel si odnést dva naprosto shodné dojmy. Mira zahodil dvě tutové šance, když zblízka netrefil prázdnou bránu. „Moc mě to mrzí, hlavně kvůli klukům,“ sypal si popel na hlavu s myšlenkami na šance v duelu se Znojmem a Jihlavou.

Do zimní přípravy vstoupil v plné síle. Na tréninku dře jako snad nikdy. „Přidávám si, pracuju na sobě, jak to nejvíc jde. Teď se momentálně necítím nejlehčí, ale to jsme v této fázi přípravy všichni. Snažím se, aby forma na začátku sezony byla opravdu dobrá,“ říká a přiznává, že je to i možná příčina zahozených šancí. „Asi mám moc těžké nohy. Sám nechápu, jak jsem mohl nedat dvě takové šance. Nevím, jestli je to únavou?“ ptá se sám sebe a pak hned sebevědomě zdůrazní, že „góly přece dávat umím.“

Teď stojí na jarní startovní čáře a dobře vnímá, že právě útok Zbrojovky je v pohledu fanoušků podroben kritice v nejvyšší možné míře. „Těším se na sezonu, dělám vše proto, abych byl dobře připraven a věřím, že zase začnu dávat góly,“ tvrdí. Ale opak je zatím spíše pravdou. „Neberu to zatím tak, jestli je to pro mě poslední šance či ne. Tak nepřemýšlím. Snažím se koncentrovat na svoje výkony. „Kdybych ty góly v přípravě dal, tak by mi to hodně dalo. Ale když je nedám, tak mě to mrzí hlavně kvůli klukům. Zápasy bychom zvládli úplně jinak výsledkově. Ale já to pořád vidím v tom světle, že se hodně maká a že balón u nohy neposlouchá tak, jak by měl. Ale to přijde.“

S tím souvisí Markovičovy osobní cíle pro jaro: „Chci pravidelně hrávat a dávat góly, které pomohou Zbrojovce k záchraně,“ říká Míra, jenž je na tlak s tím související zvyklý. „Za poslední dva roky jsem vždy hrál v mančaftu, kde se bojovalo o záchranu, nebo se bylo pod tlakem," zakončuje srbský forvard.